Oficiální vyjádření neprávem vyhozené a šikanované  Mgr. Martiny Bednářové

Dne 5.4.2022  jsem jako vyučující českého jazyka koncipovala v 8. ročníku hodinu stylistiky na téma média a mediální sdělení, vztah mediálního sdělení a reality. Toto téma je v souladu se školním vzdělávacím programem a vychází z rámcového vzdělávacího programu, což je pro školy závazný dokument vydaný ministerstvem školství. Zmíněné učivo je ve výuce přímo a explicitně vyžadováno.

Volba tématu, ať již kulturního, náboženského, historického či třeba právě politického, je zcela v kompetenci vyučujícího. Ve výuce je potřeba volit témata aktuální, medializovaná, taková, o nichž žáci mohou hovořit a diskutovat, neboť jsou s nimi dennodenně konfrontováni.

Jistě se shodneme, že o Newtonových zákonech, tvoření přechodníků či rozmnožování lišky obecné si příliš nepodiskutujeme.

To, že byla má hodina natáčena, a to bez mého souhlasu i vědomí, byl závažný přestupek žáků proti školnímu řádu, avšak vedením školy ignorován a neřešen. Naopak. Žáci byli adorováni a prohlašováni za hrdiny, že nahrávali ve výuce kantora. To ostatně považuji za skandální a velmi alarmující precedens pro všechny učitele. Kromě toho je tady i zřejmý dvojí metr vedení školy při řešení, resp. neřešení v podstatě totožných přestupků.  Pár dní před tímto incidentem byla žákyně 9. ročníku potrestána důtkou třídního učitele za to, že si ve škole o přestávce nahrávala na mobilní telefon spolužáky, aby měla důkaz, že ji šikanují. V mém případě byli žáci, kteří nahrávali učitelku, téměř glorifikováni.

Neobstojí ani tvrzení paní ředitelky Mgr. Renaty Riedlové, že žáci nahrávali „v sebeobraně“, že se cítili být ohroženi mými tvrzeními, neboť nahrávka začíná v okamžiku, kdy jsem hovořila o rozpadu SSSR na jednotlivé republiky. Co tedy žáky tak znepokojilo na tvrzení, že se rozpadl Sovětský Svaz?

Dne 7.4.2022 se dostavil do školy pan František Kroupa, otec jednoho ze žáků zainteresovaného v této „nahrávací“ kauze. V ředitelně proběhla pro mě naprosto nedůstojná schůzka, kterou paní ředitelka Mgr. Renata Riedlová manažersky nezvládla. Pan Kroupa na začátku schůzky, jejíž důvod mi byl v této chvíli ještě neznámý, začal vyhrožovat advokáty, paragrafy, soudy, medializací, ohánět se svými styky s nyní již exstarostou Kolářem, jemuž také v průběhu schůzky několikrát telefonoval. Teprve poté jsem se dozvěděla důvod jeho návštěvy v ředitelně, kterým byla ona slohová hodina. Přestože jsem požadovala, aby byl ze schůzky pořízen zápis, nebylo mi vyhověno. Pan Kroupa mi sdělil, že má nahrávku, ale že ji přehraje pouze paní ředitelce, já u toho být nesmím. S tím jsem byla z ředitelny vykázána.

Tady vidím ohromné pochybení vedení školy. Paní ředitelka Mgr. Riedlová mi vůbec nedala příležitost se k hodině vyjádřit, nevedla se mnou žádnou diskuzi, nezeptala se mě na mé stanovisko, na podklady, z nichž jsem čerpala, zkrátka se mnou odmítla hovořit. Zarážející byl zcela opačný přístup k druhé straně. Jak jsem již zmínila, nahrávka byla pořízena v rozporu se Školním řádem, který jednoznačně žákům zakazuje používat ve škole mobilní telefon. Školní řád představuje tzv. interní normativní akt, který je vydáván na základě zákona a který upravuje vnitřní záležitosti dané organizační struktury, v tomto případě školy. Adresátem školního řádu jsou děti, žáci, studenti, jejich zákonní zástupci. Za závažné nebo opakované provinění proti školnímu řádu se ukládá výchovné opatření (viz bod 6.3 Školního řádu). Školní řád je pro jeho adresáty závazný a žáci jsou povinni jej dodržovat. Přesto paní ředitelka Mgr. Renata Riedlová tento fakt pomíjí a naopak porušení Školního řádu dokonce nejen připouští, ale přímo podporuje.

Nahrávka byla pro mě ve výše uvedeném kontextu zcela nepochopitelně poskytnuta médiím, např. Seznamu.cz, který ji sestříhal, upravil a zveřejnil. S dětmi byla uspořádána medializovaná debata, natáčelo se přímo ve škole, vše se začalo neuvěřitelně rozviřovat a překrucovat. V tomto kontextu vyznívá dost úsměvně, když jsem obviňována z toho, že jsem politicky manipulovala pětadvaceti dětmi a média mou „manipulaci“ rozšířila mezi miliony posluchačů a diváků.  Paní ředitelka Mgr. Renata Riedlová vystoupila několikrát veřejně před kamerou, kde bohužel vyšlo najevo, že jí není znám ani školní vzdělávací program, když tvrdila, že hodina neměla s českým jazykem nic společného. Celá hodina proběhla totiž jednoznačně v souladu se školním vzdělávacím programem!

Paní ředitelka se mnou vůbec nejednala, na nic se mě neptala, nedala mi možnost cokoliv vysvětlit, další den už mi bylo zakázáno učit a následovala výpověď z práce.

Na tomto místě ještě podotýkám, že škole chybí aprobovaný češtinář, češtinu tam učí tělocvikář se středoškolským vzděláním. Rodičům škola tuto informaci neposkytla, či lépe zatajila, ti s ní přišli do kontaktu až z médií.

Výpověď z práce jsem tedy soudně napadla, neboť: (viz žaloba, zde důvod výpovědi a současně žaloba na neplatnost)

V pondělí 27.2.2023, tedy až po 10 měsících, se konalo – na roční výročí začátku rusko-ukrajinského konfliktu!!- soudní řízení ve věci žaloby na neplatnost výpovědi.

Naštěstí vím, že u nás fungují jen spravedlivé a nezaujaté soudy a v žádném případě tu neprobíhají politické procesy, to mě uklidňuje, neboť toto nevědět, byl by můj dojem z celého soudního řízení zcela odlišný. Paní soudkyně JUDr. Lada Horáková mi nepřipustila a nepřijala důkazy, které jsou pro pracovní soud velmi podstatné. Např. když má advokátka požadovala zaprotokolovat, že mám za sebou 30letou pedagogickou praxi a řadu profesních, objektivně hodnocených úspěchů, prohlásila paní soudkyně JUDr. Lada Horáková, že to je irelevantní důkaz, který není pro tento spor nijak důležitý. Skutečně pracovní soud nezajímá, jak byl člověk ve svém oboru úspěšný? Když mě paní soudkyně vyzvala k odpovědi na otázku, zda skutečně seděla v první lavici žákyně z Ukrajiny, chtěla jsem věc uvést na pravou míru a objasnit, že žákyně v Čechách již žila delší dobu před válkou, uměla výborně česky.Že když mě vyhodili, byla první, kdo se šel zeptat paní ředitelky, zda a kdy se vrátím, že se jí po mně stýská. Také že sestra této dívky (o ročník výš) odjížděla v této exponované době na dva měsíce zpět na Ukrajinu do školy, aby tam dokončila jakýsi klavírní vzdělávací cyklus. Již po prvních slovech mě paní soudkyně JUDr. Lada Horáková přerušila s tím, že ji to nezajímá a na toto se mě neptala. Tak co tedy paní soudkyni Horákovou zajímalo? Proč se zaprotokolování těchto informací bránila?

Zarážející a neobvyklé také bylo, že u občanskoprávního soudu, který měl řešit oprávněnost mé výpovědi ze školy, byl použit odborný politický posudek z mého trestního spisu, potažmo že u soudu tohoto typu byl použit vůbec nějaký odborný posudek. To se soud při rozhodování o platnosti/neplatnosti výpovědi z pracovního poměru běžně opírá o odborné posudky? Očekávala bych, že se bude řešit právo pracovní, zákoník práce, bohužel vše bylo politizováno, a to naprosto demagogicky.

Důkazy pro všechna svá tvrzení pronesená ve škole v inkriminované hodině samozřejmě mám, a to z odborných publikací zahraničních i tuzemských, z vyjádření světových organizací např. OBSE, Amnesty International, z autentických konferencí, dokonce i z českého mainstreamu. Spíše jsem ale očekávala, že přijdou na řadu až v trestním řízení, v tomto občanskoprávním sporu totiž důkazy tohoto typu neměly co dělat. Tady šlo přece o něco jiného.