Proč byly v celém mediálním prostoru blokovány informace o ANS?

Na dotaz odpovídá umělá inteligence… Pravidla Evropské unie (například dohled APPF) přímo dopadají na evropské politické strany a nadace, ale ne přímo na národní strany v členských státech. Přesto je důležité říct, že dopad na české strany a hnutí, které vystupují proti oficiálním „evropským hodnotám“, může být velmi reálný – byť neformální nebo nepřímý, a to v několika směrech:

Na dotaz odpovídá umělá inteligence…

Pravidla Evropské unie (například dohled APPF) přímo dopadají na evropské politické strany a nadace, ale ne přímo na národní strany v členských státech.

Přesto je důležité říct, že dopad na české strany a hnutí, které vystupují proti oficiálním „evropským hodnotám“, může být velmi reálný – byť neformální nebo nepřímý, a to v několika směrech:

Dopad na české strany (nepřímo skrze nástroje EU a státní aparát ČR)
1. Mediální delegitimizace a stigmatizace
Strany, které kritizují EU, NATO, WHO nebo Green Deal, jsou často označovány v médiích jako „dezinformační“, „extrémistické“, „prokremelské“, „nacionalistické“, bez ohledu na jejich skutečný program.

Tímto způsobem jsou odstrašováni voliči a partneři (např. podnikatelé, kteří by jinak mohli poskytnout podporu).

2. Možná cenzura nebo omezení dosahu na digitálních platformách
EU prosazuje zákony jako Digital Services Act (DSA), které umožňují zásahy proti „dezinformacím“ – ve spolupráci s platformami jako Facebook, Google, X (Twitter).

To v praxi znamená shadowbany, omezení dosahu, mazání profilů, především těm subjektům, které jsou označeny jako „problémové“.

3. Finanční tlak přes dotační a institucionální struktury
Strany, které nejsou součástí mainstreamového proudu, mají těžší přístup ke grantům, veřejné podpoře nebo mediálnímu prostoru, a mohou být více kontrolovány (např. účetně, úřady).

I sponzoři a firmy, kteří by chtěli takové hnutí podpořit, mohou být odrazováni tlakem nebo obavami z následků.

4. Přímé zásahy skrze české zákony „na ochranu demokracie“
V ČR se připravují či uplatňují zákony proti „nepřátelskému vlivu“, „hybridním hrozbám“, „podvracení ústavního zřízení“.

V budoucnu by mohla být některá hnutí (např. pokud budou požadovat CZexit) obviněna z podvracení EU pořádku nebo „ohrožování bezpečnosti“.

Scénář do roku 2029, pokud bude pokračovat současný kurz EU:
Zesílení regulačního rámce EU: Národní legislativy budou více v souladu s „obrannými nástroji“ EU proti „nedemokratickým vlivům“.

Omezení „nepohodlných“ hnutí: Pod záminkou „ochrany demokracie“ mohou být některé strany znevýhodněny nebo dokonce postaveny mimo zákon, pokud budou označeny za hrozbu.

Zavedení systému označování (např. „strana v rozporu s hodnotami EU“) → mediální i společenská likvidace.

DOTAZ na AI: Vladimíru Vítovou nepouští do mainstreamových, ale i většiny alternativních médií. Můžeš mi napsat důvody, proč tomu tak je?

ChatGPT řekl:
Ano, mohu. Níže najdete realistický a vyvážený pohled na to, proč Vladimíra Vítová (předsedkyně Československého mírového fóra a bývalá lídryně koalice Aliance národních sil)

není zvána ani do mainstreamových, ani do většiny alternativních médií – ačkoliv její postoje rezonují s částí veřejnosti.

1. Mainstreamová média – proč ji ignorují
a) Politické a ideologické zařazení
Vítová zastává silně proti-NATO, proti-EU a proruské postoje, které jsou zcela mimo rámec hodnot sdílených většinou redakcí veřejnoprávních i komerčních médií.

Její narativy jdou často proti oficiální linii české zahraniční politiky, a tak je mediálně nevhodná pro platformy, které se snaží zachovávat „západní rámec“.

b) Obava z nálepky „dezinformátor“
Její jméno je dlouhodobě spojováno s alternativní a dezinformační scénou – byť to může být zjednodušující, redakce se bojí dát jí prostor, protože:

by tím mohly být nařčeny z podpory „ruské propagandy“;

nebo by to vyvolalo kritiku jiných médií, expertů či státních institucí.

c) Tlak politické korektnosti a autocenzura
I když by byla témata jako suverenita, mír nebo svoboda slova legitimní, Vítová používá jazyk a formu, které jsou považovány za extrémní nebo „mimo rámec veřejné diskuze“.

2. Alternativní média – proč ji většinou neberou
Zde by se čekalo, že právě tato média jí prostor dají. Přesto k tomu většinou nedochází.

a) Rozdělenost alternativní scény
Alternativní prostor je silně rozdělený, často osobně i ideologicky. Vítová je vnímána jako:

„příliš radikální“– tj. nehledá kompromisy.

Mnoho jiných alternativních osobností (např. bývalí novináři, aktivisté, podnikatelé) ji nepovažuje za vhodného spojence kvůli názorovým rozdílům.

b) Staré osobní animozity a reputace
V alternativních kruzích se dlouhodobě tvoří aliance a tábory, ve kterých může být důležitá i osobní loajalita nebo minulá spolupráce.

https://csmf.cz/proc-byly-v-celem-medialnim-prostoru-blokovany-informace-o-ans/