Bezpečnostní koncepce ANS je zde:
https://docs.wixstatic.com/ugd/5046ee_b696f9a8a69941c195ef914618971ee4.pdf

Všechny tři základní požadavky ‒ SUVERENITA, SOBĚSTAČNOST A BEZPEČNOST ‒ jsou ale nyní ohroženy. Z hlediska odborné analýzy vnějších a vnitřních bezpečnostních hrozeb je tou největší hrozbou pro celý náš národ členství v EU a NATO. Ohrožení ČR souvisí s opakovaným porušováním mezinárodního práva, narušováním národní bezpečnosti a s eskalací napětí na vnitrostátní i mezinárodní scéně. Je naprosto nezbytné okamžité vystoupení z EU (dle čl. 50 Lisabonské smlouvy) a z NATO (dle č. 13 Washingtonské smlouvy). Činnost NATO a EU je zásadním pohonem pro existenci ostatních hrozeb, jakými jsou např. vojenské soupeření mezi světovými mocnostmi, mezinárodní terorismus a strategicky řízená migrace, lockdown a decimace národní ekonomiky, ničení vzdělanosti mládeže, povinné očkování proti tzv. pandemii, smrtelně vysoké limity neionizujícího záření, sítě 5G ohrožující genetiku člověka atd. ANS absolutně odmítá povinné testování, očkování i plánované čipování, které je protiústavní, protiprávní a hlavně protilidské! Jednoznačně odmítáme očkování neověřenou syntetickou biologickou vakcínou mRNA, která člověka geneticky modifikuje.

Musíme okamžitě odstoupit od plnění agend OSN: Agenda 21 a Agenda 2030, dále od dohody s OSN z roku 2008 o naší účasti na přesídlovacích programech a od programu OSN pod názvem „Migrace k náhradě původního obyvatelstva: řešení pro stárnoucí a upadající populace“, v němž se uvádí, že Evropa bude v roce 2025 „potřebovat“ až 159 miliónů imigrantů. Musíme vystoupit z Mezinárodního měnového fondu a ze Světové banky, kam jsme vstoupili v roce 1990, což byl nejen začátek konce naší suverenity a soběstačnosti, ale i hlavní impuls pro totální privatizaci (lépe rozkradení) naší země.

Jediný přirozený a přírodě neodporující směr civilizačního vývoje je solidární a hodnotově konzervativní (bez LGBT a jiných nepřirozeností) společenský systém. Zcela odmítáme vražedný neoliberální kapitalistický systém, založený na zisku za každou cenu. Jsme na rozcestí a musíme se rozhodnout, který směrem se vydáme.

První směr symbolizuje politika západoevropských mocností v rámci EU. Je postavena na principu konce národních států – jinými slovy jde o prosazování neokoloniální politiky západních mocností, tentokrát směrem na východ – a tedy v prvním plánu do střední a východní Evropy, což se týká nás.

Druhý směr politického vývoje reprezentuje pronárodní vize zemí BRICS, a zcela konkrétně Ruské federace. Tato vize spočívá na principu zachování národních států, podpory národního lokálního kapitálu, podpory národní lokální produkce a konec aktivní finanční podpory strategicky řízené migrace, která je financována a organizována Evropskou unií.

 
CO JE NUTNÉ UDĚLAT A KDE NA TO VZÍT:

1.Formulovat novou společenskou dohodu, která bude zakotvena v základním zákonu státu – Ústavě. Je třeba provést důležité změny v nyní fakticky koloniální ústavě. Je nutné do Ústavy zakotvit český národ (jako faktického „majitele“ Českého státu) a český jazyk (jako mateřský jazyk našeho národa, ve kterém bude vedena výuka na všech typech škol a který bude jazykem úředním). Souhlas s těmito změnami by měli vyřknout lidé v referendu.

2.Vzhledem k tomu, že minimálně 10ti milionový stát je systémem, který umožňuje přežití a rozvoj národa – včetně vlastního zajištění státních kompetencí – tak máme jako ČR šanci, ale musíme si o ni veřejně říci a musíme mít vůli ji naplnit! Je nutné provést zásadní sociální a hospodářské reformy, jako je zestátnění strategických odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství, protože jinak český národ nebude moci na svém vlastním území přežít jako svébytný stát. Stát musí převzít kontrolu nad energetikou, vodou atd., jinak totiž nebude zajištěna zdrojová základna a stabilita pro suverenitu naší země. Je nutné mít národní zdroje, národní výrobu a národní spotřebu.

Pro přežití a rozvoj národa je nezbytné, aby různým segmentům národního hospodářství odpovídal efektivní typ vlastnictví: státní, družstevní, veřejnoprávní, soukromé a osobní.

Český stát převezme pouze tu část dluhů, kterou měl před vstupem do Evropské unie. Unijní dluhy ponecháme těm, kteří do nich zabředli.

Na základě mezinárodních smluv budeme oprávněně požadovat po Německu zaplacení reparací ve výši zhruba 5 až 10 bilionů korun, což několikrát převyšuje roční státní rozpočet ČR z roku 2019, který byl ve výši 1,5 bilionu korun. Pařížská reparační úmluva, jíž bylo tehdejší Československo signatářem, Německo zavazuje k zaplacení reparací. (ČR je nástupnický stát bývalého Československa.) Je velmi důležité též akcentovat, že uvedená úmluva byla multilaterální reparační smlouvou, již ČR společně s Německem nemohou nijak měnit. Obzvlášť Německo jako povinný subjekt mělo a má jednu nezměnitelnou povinnost – reparace oprávněným subjektům zaplatit. Právo na reparace a povinnost platit reparace se nepromlčují. V případě těchto smluv se oprávněný subjekt svého práva nemůže vzdát a povinný subjekt nemůže svou povinnost „zrušit“! Práva a povinnosti totiž vyplývají z multilaterální smlouvy, v níž se za Německo, které tehdy bylo okupovaným státem bez vlastní vlády, zavazovaly vítězné spojenecké mocnosti.

Žádost ANS o vymáhání reparací po Německu je zde:
https://aliancenarodnichsil.cz/zadost-o-vymahani-reparaci-po-nemecku-otevreny-dopis-premierovi/

Do Ústavy je nutné zakotvit fyzickou (nikoliv digitální) národní měnu – českou korunu. Česká národní banka musí být opět v rukou pouze českého státu a ne v rukou nadnárodních bank a globálních finančních korporací, jako je tomu nyní.

Liberálně parazitický kapitalismus vede celou civilizaci do zkázy. Ekonomika založená na jediném ukazateli, kterým je neoprávněný zisk (který plyne z toho, že silnější ničí slabšího – ať už člověka nebo stát), je pro národ zničující.

3.Ve své zahraniční politice přijme český národní stát plnou část odpovědnosti za spolureorganizaci střední a východní Evropy. Zahraniční politika bude prováděna především na základě oboustranně výhodných bilaterálních smluv. Smlouvy mají být sjednávány otevřeně a upřímně, bez tajné diplomacie a bez podřízení naší země cizím ekonomickým, vojenským a politickým zájmům.

Vzhledem k tomu, že Rusko podporuje (na rozdíl od EU) existenci národních států a je bezpečně kryté na vojenské úrovni, neboť má zbraně, kterými se dokáže ubránit a které dosud nemá ve výzbroji nikdo jiný (což je našimi médii zcela ignorováno), je nezbytné požádat RF o bezpečnostní deštník pro ČR.

Hlásíme se k širšímu kulturnímu okruhu slovanských národů, z nichž bychom chtěli zdůraznit specifické historicko-politické vztahy ke Slovákům, Lužickým Srbům a Podkarpatským Rusínům. Ctíme historický význam Ruska pro nás – v poslední válce nás Rusko zachránilo před fyzickou záhubou.

S ostatními evropskými národy chceme budovat přátelské vztahy na principu rovný s rovným a vzájemného respektu.

EU je od svého vzniku centrálně organizovaná a smluvně zaručená dominance nadnárodních finančních a hospodářských kartelů nad národními státy a nad jejich demokratickými institucemi! O „národní” politice je tedy vždy rozhodnuto zcela bez ohledu na jakýkoliv výsledek voleb. Členské státy jsou zavázány – bez ohledu na podobu a složení jednotlivých vlád – k praktikování jen jednoho ekonomického modelu. Tento model – s možností sankcí v případech prohřešků proti němu – se nazývá „neoliberální”.

EU je smluvně, personálně, organizačně a ekonomicky propojena s NATO, což znamená militarizaci EU a potvrzuje to její imperiální nároky ve světě. Proto je nezbytné z obou vystoupit.

4.Každou společnost udržuje při životě funkční a nepsaná společenská smlouva mezi elitami a většinovou populací. Každá společnost je založena na sdílených hodnotách a nepsaném přirozeném právu, na vedení a na vizi. Pro efektivní fungování suverénního státního celku je nezbytné realizovat hospodářství nové doby. Nejprve je nutné identifikovat bohatství státu. Bohatství státu se ale nedá vyjádřit pouze v kapitálu. Ekonomika se nerovná hospodářství. Ekonomika říká jen, jakou cenu má například infrastruktura, ale už neřekne, jakou má hodnotu společenskou a jak obohatí region svou funkcí atd. Ekonomika nevyjádří, zda máme intelektuální znalosti – například postavit jadernou elektrárnu (což jsme do roku 1989 uměli). Ekonomiku zajímá pouze cena a ne společenský dopad. Naopak do bohatství státu jsou započítány intelektuální vlastnosti obyvatelstva, přírodní zdroje a znalosti tyto zdroje využívat.

Globální hospodářství se již mění a reaguje na sektorové problémy. První krok musí být uvědomění, že automobilový trh se hroutí. Na něm je však žel založeno české hospodářství z 50%! Pokud chceme, aby Český stát existoval, tak se stát musí ujmout role hospodáře, konsolidovat hospodářství podle potřeb obyvatelstva, protože možnost dovozu a exportu se zásadně změní. Abychom nebyli vydíratelní okolím, musíme mít vyřešeny dvě oblasti ‒ potravinovou soběstačnost a energetickou soběstačnost.

Stát si musí uvolnit ruce a postarat se především o své obyvatelstvo, aby následně mohl přizpůsobovat pravidla, kam a jak směřovat naše hospodářství. Takovým nástrojem může být zavedení základního nepodmíněného příjmu pro všechny. Je to jednoduchý mechanizmus, který v této kritické době srozumitelně všem zabezpečí základní potřeby obyvatelstva. Je to přímý vztah občana se státem bez prostřednictví jakéhokoliv podnikatelského subjektu, tedy občan nebude existenčně vázán na podnikatelský subjekt.

Občané v takovém případě ekonomický pád firem přežijí a stát bude mít volné ruce pro nové směřování hospodářství. Podnik, který nebude mít budoucnost v novém hospodářském modelu, nechá stát padnout a do jiných firem může stát vstoupit. Třetí skupina to zvládne bez zásahu, přitom i tato skupina pocítí výhodu nepodmíněného příjmu. Spotřeba trhu bude podpořena a lidé nebudou ze strachu o budoucnost donuceni zavést extra úsporný mód, který by spotřebu dále zhoršoval. Životní úroveň se může tímto opatřením částečně stabilizovat.

Základní nepodmíněný příjem je efektivní mechanizmus, jak může stát celkem jednoduše stabilizovat společnost. Velká část obyvatelstva je ostatně již dnes placena ze státních prostředků. Nejenom důchodci, ale obrovská skupina státních, krajských i obecních úředníků, policie, armáda, školství, zdravotnictví (i to soukromé je placeno ze zdravotního pojištění), dále část stavebnictví (z veřejných zakázek), sektor justice atd. Nepřímo jsou pak z jejich příjmů placeny nejrůznější služby jako nájmy, stravování, dopravci i výrobci nejrůznějšího zboží.

Stát se musí zabývat i situací, kdy je v České republice spotřeba peněžních výdajů na potraviny obyvatelstva 21%. Vzbouření obyvatelstva nastává vždy v případě, když se toto procento přiblíží 40%.

Pro úspěšné fungování lidské společnosti je nezbytná solidarita napříč generacemi. Naší vizí je stát, o který se mohou občané kdykoliv opřít, v nemoci, ve stáří, v nouzi, při ohrožení sociálním vyloučením, v tísni a v případě diskriminace.

5.Zdraví a vzdělání je společenským statkem. Jako takové musí být v rozhodující míře financováno z veřejných prostředků. Měřítkem efektivity musí být zdraví populace a co se týče vzdělání, tak uplatnitelnost. Smyslem vzdělávání nejsou certifikáty, ale praktická využitelnost. Vzhledem ke své podstatě nemůže být zdraví ani vzdělání chápáno jako zboží. Tržní přístup totiž vede k vytváření dědičné chudoby a neúměrnému růstu sociálních nákladů. Zdraví a vzdělání je jedním z nejcennějších lidských statků, je nehmotného charakteru a má nevyčíslitelnou hodnotu.

6.Kultura v pravém slova smyslu dnes de facto zanikla. Kultura má povznášet ducha, ale ta současná ho nepovznáší. Kultura má být estetická a harmonická, ale ta současná je destruktivní. Kultura má vytvářet krásno, harmonií udržovat prostor, má vést k nejvyšším ideálům, ale co je za kulturu považováno dnes? Sprostá slova v odrhovačkách s neharmonickou melodií, fekálie v galeriích umění, rozřezaná těla atd. Existuje jedno starobylé rčení: „Svět spasí jedině krása, tedy harmonie.“ A takovou kulturu ducha je opět nutné celospolečensky nastolit.

7.Média se dnes postavila na roveň moci zákonodárné, výkonné a soudní, ba ji převyšují. Šíření informací je totiž svou podstatou řízením a moc je v praxi realizována právě skrze řízení. Dnešní samozvaná média však nikdo nevolí a nenesou za svoje činy vůbec žádnou odpovědnost. Média dnes tvoří informační pole, které je nepřátelské zájmům českého státu a celého národa. Média se dnes chovají jako gangy, které staví svou soudržnost na emocích, a které reagují podrážděně, když jsou konfrontováni s lidmi, které odsuzují. Po dobu posledních pěti desítek let jsme byli svědky postupného slučování médií v rámci mezinárodních trustů. Celostátní pronárodní média v naší zemi neexistují. To je nutné změnit!

Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář musí opět sloužit lidu Českého státu, protože jsou placena koncesionářskými poplatky a státním rozpočtem. Musí dojít k zásadní personální obměně, k objektivizaci zpravodajství a k obnovení kvalitní, etické a estetické (nikoli destruktivní) domácí a pronárodní tvorby. Není žádoucí, aby většina tištěných i jiných médií byla v soukromých rukou, či dokonce v zahraničním vlastnictví, kdy plní protinárodní roli hlásných trub nadnárodních korporací a cizích politických zájmů. Co se týče vlastnické struktury, budeme podporovat existenci médií státních, družstevních, veřejnoprávních i soukromých.

8.Půda a voda jsou naším největším bohatstvím! Současná česká krajina je výsledkem několik tisíc let dlouhého vývoje vzájemného působení přírodních sil a vlivu člověka. Ve své přirozenosti je to krajina maloplošná. Jaké základní funkce by měla naše krajina plnit a jak by měla vypadat? Chceme, aby byla divoká, přírodní nebo kulturní, či průmyslová a městská nebo jiná? Umíme využívat krajinu tak, abychom ji neničili, zachovali její hodnoty a aby nás uživila? Krajina a její plocha je neobnovitelný zdroj.

Dnes je přes 50% půdy u nás ohroženo vodní erozí, 18% větrnou erozí, 49% půd je utuženo, chybí jim organická hmota a postupně se okyselují. Do půdy se nevrací organická hmota, hlavně chlévský hnůj. Většina slámy se z polí odveze do tepláren, proto je půda v tak tristním stavu. Organická hmota je to nejcennější v půdě, zlepšuje kvalitu, zadržuje vodu a půda díky ní lépe odolává suchu. Celkově byla naše zemědělská výroba fakticky zlikvidována a nejsme soběstační. Naše lesy jsou v absolutně dezolátním stavu a umírají. To se týká přírody jako celku – fauny i flóry! Je nutné vše co nejrychleji a efektivně napravit. Znalosti a odborníky naše země stále ještě má.

9.Českou starobylou hymnu „Kde domov můj“ je nutné zachovat v klasické čisté podobě a beze změn – jako symbol duše národa. Za symbol obrozené národní suverenity Českého státu navrhujeme starobylou husitskou vlajku, která vychází z Jenského kodexu – zlatý (žlutý nebo bílý) kalich v červeném poli. Hlásíme se ke slavnému odkazu našich předků, kteří bojovali za naši hrdost a svobodu ducha.

10.Cílem ANS je vrátit „český národ“ zpět do české Ústavy! Po roce 1989 pojem český národ zmizel. Ctíme a respektujeme závazky k našim předkům. Národ není přežitek, ale přirozená sociální lidská jednotka. Vycházíme a navazujeme na tradici utvářenou po staletí společnou kulturou a jazykem.

 
KONKRÉTNÍ REALIZAČNÍ KROKY

► Stanovit cíle národního rozvoje. Jedná se o dva hlavní směry rozvoje: sociální programy a rozvoj ekonomiky. Hlavním cílem je zvyšování životní úrovně lidí a formování komfortního prostředí pro rozvoj.

► Formulovat řadu celonárodních projektů a státních programů. Předložit jednotný plán, který shrnuje vše do jednoho strategického dokumentu.

► Při přípravě jednotného plánu zformovat 14 resortních a 14 mezirezortních pracovních skupin (vycházíme ze stávajícího počtu resortů – tedy ministerstev), každá skupina bude mít po 6+1 (stínový ministr) lidech, protože týmy fungují nejefektivněji v tomto počtu.

► Poté plán schválit na různých úrovních: na úrovni Parlamentu ČR, krajů, podnikatelského i odborného společenství.

► Tento proces nebude zahrnovat jen tvorbu obsahu, ale také bude rozepsán v podobě konkrétního prováděcího plánu s uvedením dat, kontrolních bodů a s uvedením odpovědných pracovníků i s příslušným financováním a vyčleněným rozpočtem.

► Jednotný plán bude popisovat logiku dosažení každého resortního cíle. Pro všechna ministerstva, úřady a státní orgány bude vymezovat oblast jejich odpovědnosti a ukládat konkrétní úkoly, přičemž každý krok bude směřovat k dosažení společného výsledku. Bude obsahovat rozklad podle měsíců a jednotlivých resortů. Rozpočtové výdaje budou pevně spojeny s dosahováním cílů rozvoje.

► Na realizaci bude v nejbližších třech letech vyčleněna vysoká částka z německých reparací a ze zůstatku peněz po vystoupení ČR z EU.

► Bude vytvořena jednotná technologická platforma koordinace plnění plánu a informační systém řízení. S jeho pomocí bude prováděna kontrola plnění konkrétních číselných ukazatelů plánu. To umožní sledovat rozvoj událostí fakticky v režimu on-line. Bude tak možné zasáhnout v jakékoliv etapě a zabránit odchylkám od plánu. Všechno bude kontrolováno v režimu reálného času, jak výdaje, tak i plnění. Přístup k tomuto systému budou mít všechny úrovně státní moci. Operativní úroveň realizace plánu bude rok 2024. Strategická úroveň realizace plánu bude rok 2030.

► V ČR musí být fakticky zaveden jednotný systém řízení ekonomiky, tedy státní plán!

► Pokud ČR přijde o zahraniční investice – nic se neděje! Budeme mít státní plán a státní investice! Nepotřebujeme už nikoho, kromě přátelství na základě bilaterálních smluv!

► Pro tento nový systém budeme potřebovat vlastence – matematiky, kybernetiky, ekonomy, učitele, sociology, techniky, lékaře, řemeslníky, zemědělce a další odborníky. Deep state a někteří úředníci budou mít velký problém sabotovat plnění takto postavených národních programů.

 

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně Aliance národních sil
 
V Praze 2. 1. 2021