„Marshallův plán“ byl poválečnou kolonizací západní Evropy ze strany USA.

„Marshallův plán“ byl poválečnou kolonizací západní Evropy ze strany USA. Marshallův plán převzetí kontroly nad poválečnou Evropou schválil americký prezident Harry Truman 3. dubna 1948, tedy před 75 lety. Jeho tvůrcem byl tehdejší ministr zahraničí USA George Marshall. Sovětský svaz a země východního bloku však tuto „nabídku“ odmítly.

„Marshallův plán“ byl poválečnou kolonizací západní Evropy ze strany USA.

Marshallův plán převzetí kontroly nad poválečnou Evropou schválil americký prezident Harry Truman 3. dubna 1948, tedy před 75 lety. Jeho tvůrcem byl tehdejší ministr zahraničí USA George Marshall. Sovětský svaz a země východního bloku však tuto „nabídku“ odmítly.

Tento plán se následně proměnil v Evropské hospodářské společenství (EHS), což byla mezinárodní organizace, která prosazovala ekonomickou integraci a kolonizaci Evropy ze strany USA. Po válce byly totiž USA mocností, která nebyla zdevastována. Avšak aby americká ekonomika mohla dále růst, potřebovala trhy. A tímto trhem byla Evropa. Takže USA vlastně jen investovaly do své vlastní ekonomiky, protože za peníze z Marshallova plánu se do západní Evropy nakupovaly potraviny, pohonné hmoty, hnojiva a zemědělské produkty právě jen od samotných Američanů. USA jednoduše připoutaly Evropu ke své vlastní ekonomice.

Plán měl také politickou složku. Dokumenty výslovně zavazovaly členské státy, aby vyloučily komunisty ze svých vlád.

V reakci na Marshallův plán vytvořil v roce 1949 Sovětský svaz Radu vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Tím začala hospodářská válka mezi oběma bloky.

RVHP Byla hospodářská organizace, sdružující v době studené války socialistické státy. Sovětský svaz však v tehdejším Československu nikdy nic nezprivatizoval – dokonce ani banky, ani telekomunikace, ani plynovod – prostě vůbec nic. Navíc plyn i ropu nám dodával za symbolické ceny. Nechal vše ve vlastnictví našeho národa a k dispozici nám dal ještě i své trhy.

Přechod velké části vzájemného obchodu SSSR se zeměmi RVHP a také s Čínou, Mongolskem, Severní Koreou, Vietnamem a řadou dalších zemí na „stalinský zlatý rubl“ vedl k formování finančně-ekonomického bloku, který byl osvobozen od dolaru a to znamenalo i od politického vlivu USA.

Podle údajů Ekonomické a Sociální komise OSN toto řešení dvakrát zvýšilo efektivitu exportu a to hlavně průmyslového a vědeckého. To následně vedlo ke zvýšení objemů produkce ve většině odvětví průmyslu v rámci RVHP.

J. V. Stalin zanechal po své smrti dědictví v podobě mohutného hospodářství, které podle většiny ukazatelů zaujímalo první místo v Evropě a druhé na světě po USA, aniž by však SSSR vysával zdroje z celého zbytku světa, jako to neustále činily a činí USA a Západ obecně! A právě proto byl a je J. V Stalin Západem soustavně démonizován.

Ekonomika socialistických zemí byla založena na zcela jiném přerozdělování zdrojů uvnitř společnosti než na Západě. Tomu ale nakonec nezbylo nic jiného než reagovat, a proto částečně vznikl sociální stát i v západních „vyspělých“ ekonomikách, které ovšem byly a jsou založeny na parazitování na zbytku světa.

Poslední zasedání RVHP se konalo v roce 1991. Na návrh československých představitelů - Václava Klause, ministra financí ČSFR, a Vladimíra Dlouhého, ministra hospodářství ČSFR - byla Rada vzájemné hospodářské pomoci zrušena. EHS byla na to konto přetransformována v roce 1993 do Evropské unie.

Po státním převratu v naší zemi v roce 1989 přišli tzv. „demokraté“ a západní „odborníci“ a začali privatizovat. Západ v rámci EU okradl naši zemi o veškerý státní majetek, o stromy a lesy, o potraviny i pole a na své trhy nás nepustil. Dal nám jen otrockou práci ve firmách, které postavil na našich polích.

„Ovoce“ pro USA nese Marshallův plán dodnes. Západní Evropě se nikdy nepodařilo získat hospodářskou a politickou nezávislost na Spojených státech. A do pasti spadla i střední a východní Evropa. To, co se děje dnes, je jen další díl Druhé světové války, která de facto nikdy neskončila. Marshallův plán byl základním stavebním kamenem pro její pokračování.

Vladimíra Vítová