Rok 2020 si budeme hodně dlouho pamatovat nejen z důvodu pandemie, která nám vstoupila do životů a omezila nás na svobodě, ale především nám přinesla systémovou změnu a postavila nás na křižovatku, která bude ovlivňovat náš budoucí svět. Tento svět bude postaven na zcela jiném systémovém základě.

Procházíme dynamickým vývojem a společnost se musí přizpůsobit všem vlivům současného světa. To, co fungovalo včera, dnes již nefunguje.

EXPANZE

Aby kapitalistická společnost mohla fungovat, musí růst neboli expandovat. Neexistuje rovnovážný neutrální stav, takzvaná rovná nula. Vše je založeno na jednoduchém pravidle. Buď produkujete zisk nebo ztrátu, nic víc. Úspěšný nebo neúspěšný. Expanze vytváří prostor ke generování zisků a neohlíží se na žádné společenské důsledky.

Expanze je tedy ten hlavní prvek, nad kterým bychom se měli důkladně zamyslet.

Základy kapitalistické společnosti popsal poprvé v roce 1776 ekonom a filosof Adam Smith ve svém díle Bohatství národů. Sám přitom došel k závěru, že společnost žijící na takových základech má svůj začátek a konec.

Pro expanzi máme omezený prostor. Vše začalo nenápadně, kdy podnikatel ovládl prostor ve své obci, následně ovládl okolní obce, region a začaly se vytvářet nadnárodní společnosti, které nabízejí stejné služby a výrobky po celé planetě. Pro expanzi v prostoru se využily veškeré prostředky, od revolucí až po vojenské obsazování tak, aby se růst nemohl zastavit. Za hranici naší planety zatím expandovat nelze. Kapitalismus tvrdě narazil na svou hranici a neměl možnost dále fyzicky expandovat. Existenční faktor expanze v prostoru byl zcela naplněn.

Kapitalismus stál před těžkým rozhodováním. Přiznat, že nemůže dál expandovat a skončit, anebo najít prostor pro další expanzi! Našla se. Expanze v čase! Kapitalismus byl zachráněn a mohl dále na nějaký čas existovat.

Nejznámějším reprezentantem nového směru se stal “spotřebitelský úvěr”, který umožňuje zmíněnou expanzi v čase. V podstatě jsme si začali vybírat budoucí zisky. Spotřebitelé dostali šanci dosáhnout na budoucí platy tak, aby si mohli koupit zboží, na které v reálném čase nemají. Toto zboží by za jiných okolností nemohlo být umístěno v prostoru. Začalo tak nekontrolovatelné zadlužování.

Expanze v čase trvala od osmdesátých let minulého stole[ až do roku 2008. Od té doby je hospodářský růst na pozadí rychlejšího růstu dluhu, to znamená, že reálný růst již není skutečný.

Zajímavě to dokresluje ekonomická datová statistika FRED peněžní zásoby v kategorii USD M1. Na grafu je vidět normální trend růstu až do roku 2008, od toho roku se růst zrychlil a v roce 2020 se zhroutil. Po tomto evidentním kolapsu agentura FRED rychle oznámila ukončení aktualizace těchto dat.

V mezičase se objevil ještě jeden pomocný faktor, který napomáhal expanzi, a to je kvalita. Když před 100 lety někdo vyrobil lokomotivu a prováděl by u ní základní údržbu, jezdila by dodnes. Stejné je to u pračky, mikrovlnné trouby, telefonu atd. Čím je výrobek mladší, tím má v dnešní době kratší životnost. Výrobní kapacita je tak obrovská, že bychom mohli zásobovat dvě planety. Kolik existuje ve městech parkovacích míst, abychom tam mohli naskladnit další miliony aut? Podle statistiky stojí automobily na místě v průměru 95% svého času. Dopravní struktura je neuvěřitelně neefektivní a přitom je na ní závislá velká část české ekonomiky.

Poslední zoufalý pokus nastal v roce 2015, kdy se již vědělo, že nic nefunguje, a bylo nutné nějak stimulovat poptávku. Začalo přemísťování obyvatelstva v prostoru tak, aby lidé z nerozvinutých zemí, kteří ještě nevěděli, co by mohli potřebovat, získali chuť to chtít. Nebylo důležité, kdo to zaplatí, hlavně se nesměl zastavit hospodářský model. Začala migrační krize. Přemístěním obyvatelstva se zároveň otupí národnostní cítění tak, aby se v budoucnu mohly zrušit hranice. Kapitalismus ze své podstaty nenávidí hranice, protože tvoří překážky efektivního obsazování prostoru. Mladé generace nejsou již tak citově spojené se svými hranicemi. K tomu dopomáhá dnešní školství.

Je to nekompromisní proces, výrobek musí být vyroben tak, aby obstál v konkurenci jiných stejných výrobků. Proto se musí vyrábět efektivně, nejlépe ve velké sérii. Velká série vytváří tlak na umístění neboli na prostor kolem sebe. Pokud prostor nemáte, začnou se vám výrobky hromadit na skladu. Takový výrobek ztratí svoji hodnotu a přestane pokrývat náklady do něj vložené. Proto silnější koupí slabšího a následně zruší konkurenční výrobu. Kapitalistické elity se nemohou zajímat o lidi v regionu. Bojují o vlastní přežití, výrobek nebo služba se ocitá v čím dál těsnějším prostoru.

Největší světoví ekonomové, podnikatelé a finančníci neví jak dál. Bojí se! Vědí, že pokud chtějí existovat, musí najít řešení podobné tomu, s kterým přišli v minulosti, aby zase odložili o nějaký čas nezvratný konec kapitalismu.

ELITY BOJUJÍ O ŽIVOT

Je třeba si uvědomit, že pro kapitalistickou elitu je to boj o holý život. Revoluce a změna systému vždy změní potřeby obyvatelstva a vymění elity. Nezřídka skončí staré elity na popravišti, je jim odebrán veškerý majetek a jsou dehonestovány.

Vidíme velmi zřetelně, jak nám chtějí představit nový začátek. Světové ekonomické fórum a jeho hlavní představitel Klaus Schwab nám představil program „The Great Reset“, který podporují světové elity i největší nadnárodní koncerny.

Tento projekt byl cíleně zadán jinou iniciativou, která úzce koordinuje své cíle s názvem inkluzivní kapitalismus neboli spravedlivější kapitalismus.

Hlavní představitelé jsou Lynn Forester de Rothschild, jakýmsi patronem je papež František a následník britského trůnu Princ Charles se nechce jen zúčastnit, ale rovnou se stát jejich vůdcem.

Rada pro inkluzivní kapitalismus je s Vatikánem (CICV) v alianci, na které se podílí 48 bank, fondů, korporací a zvláštní vyslanec OSN pro klima. Nazývají se „The Guardians“ neboli strážci.

Co je jejich cílem? Jak vidí náš budoucí spravedlivý svět?

Představte si společnost, kde bude existovat jen osobní nejnutnější majetek. Veškerý klíčový majetek pro podnikání bude převedený hrstce vybraných nadnárodních společností, které budou ochraňovat strážci a ti by také chtěli dávat pozor na to, aby svět byl spravedlivý ke všem. Jde o to, aby byla nalezena rovná nula. Což znamená rozdělit trh, zrušit konkurenci a vše co s tím souvisí. Jen pár nadnárodních společností je schopno se domluvit na rozděleném prostoru, o to líp když budou mít stejného majitele. Cena se stane druhořadou, protože nebude vystavena konkurenci. Konkurence jednoduše nesmí existovat, proto vám nebude dovoleno samostatně podnikat. OSN přizpůsobila svoji agendu tomuto cíli, dosažení takzvaného udržitelného rozvoje. Slyšíte ten odkaz na rovnou nulu?

Udržitelný rozvoj znamená tlak a regulaci pomocí uhlíkové neutrality. S tím musíme přece všichni souhlasit. Uhlíková neutralita je zároveň jediný možný faktor působící stejně po celé planetě. Uhlíková neutralita je nastavena tak, aby dramaticky snížila spotřebu, tím bude lépe regulován udržitelný rozvoj.

Peníze pozbydou hodnotu a zůstane jim pouze regulační význam. Lidé budou dostávat pouze základní nepodmíněný příjem s přihlédnutím na sociální skóre. Stát ztratí svoji funkci, jelikož selhal tím, že nezvládnul své hospodaření a krizové řízení v těžkých časech, proto jeho funkci převezmou již zmíněné nadnárodní společnosti. Tyto nadnárodní společnosti budou vykresleny v médiích jako ekologicky stabilní, ekonomicky úspěšné, které ví lépe, jak hospodařit s majetkem. Pamětníkům to jistě připomíná situaci v socialistických státech. Jenom místo státu, který vlastnil všechny výrobní prostředky, tu teď bude soukromý vlastník, který by chtěl v našem zájmu vlastnit všechno.

Pro mnohé je inklusivní kapitalismus jen teorii a nevěří, že je možná privatizace takového rozsahu v dnešní době. Podívejme se, jaká je situace ve Spojených státech. Nikoho nezaráží fakt, že burzy v roce s COVID 19 (rok 2020) rostly přesto, že hospodářství padalo na kolena. Jedná se o skrytou privatizaci, kdy “někdo” koupí všechno, co se na burze objeví. Velká trojka – americké finanční společnosti BlackRock, Vanguard, a State Street na konci roku 2020 spravují již majetek v hodnotě 15 bilionů dolarů, což představuje více než tři čtvrtiny hospodářství USA. Ovládají 73% – 80% světového trhu fondů obchodovaných na burze. Velká trojka například vlastní největší podíl ve společnostech jako Apple, JP Morgan Chase a dnes v médiích velmi skloňovaný Pfizer.

Nepřijde vám divné, proč se dnes devastují ekonomiky, zavírají se násilně hospodářské celky? Odstavují se především skupiny, které jsou relativně nezávislé na velkých bankách. Nezávislost je v tomto případě třídní nepřítel. Nejsou omezovány žádné koncerny, které jsou již skrytě vlastněny výše uvedenou skupinou nadnárodních akcionářů. Žádné banky nejsou nijak omezovány. Průmyslové a obchodní koncerny dostávají velké dotace pro zaměstnance atd. Ve jménu zdraví se akceptuje zadlužování států. Samozřejmě vše se děje pod záštitou záchrany životů. Média nám každý večer říkají, jak je důležité omezit podnikání všech, přitom se to děje velmi selektivně.

Lidé se v nemocnicích neléčí, ale jen ošetřují. Nechráníme ohrožené skupiny obyvatel, uzamkli jsme všechny. Léky, které by mohly pomoci, jsou v nouzovém stavu zakazovány. Lékaři, kteří se snaží léčit, jsou dehonestováni, když použijí jiný lék, než je oficiálně povolený. Záchranou je vakcína, o které nic nevíme a nevíme ani to, zda nezpůsobí v budoucnu jinou závislost na medicíně, která je ochraňována ochránci.

Jedno je jisté: KAPITALISMUS JIŽ NEEXISTUJE!

Sami tvůrci výše popsaného vědí, že kapitalismus již neexistuje. Nejde nyní o peníze, ale o moc, aby mohli přežít, a to doslova. Moc si musí za každou cenu udržet!

Nenechte se zmást novým jménem „INKLUZIVNÍ KAPITALISMUS“ !!

Je to jen hříčka slov, která se snaží navodit situaci, že se vše vrátí do starých kolejí, když se nyní podřídíme.

Ovšem jedno staré pravidlo říká: PLÁNY NEVYCHÁZEJÍ.

To neznamená, že se o inkluzivní kapitalismus nepokusí. Je jistě zajímavé sledovat, kdo se propůjčil pomáhat, a tím zradil národ! Jaká vytváří pravidla a zákony, kdo a jak je vymáhá, jak nám vysvětlují, že ústava může být v těžkých časech porušována. Někteří vědomky, jiní nevědomky, s nutnou dávkou fanatismu realizují scénář výše popsaný. Předseda Parlamentu dokonce přichází s iniciativou, jak zamezit vykonávání poslaneckého mandátu jiným poslancům tím, že jim odebere plat, ale především jim odebere peníze, na které mají ze zákona nárok k vykonávání poslanecké funkce, a vynucuje si tím svůj názor.

LOKÁLNÍ SYSTÉM

My se můžeme podívat i na jiný příběh, kterým se dnes nikdo nezabývá. Zkusme si ho tedy popsat. Dnes ještě máme volbu. Pokud se chceme vrátit do normálního života, nemůžeme se neustále spoléhat na Brusel, Čínu nebo velkou trojku. Síť, do které nás chtějí zamotat, si musíme roztrhat sami.

Body k vybudování lokálního hospodářství:

• 1. Základní nepodmíněný příjem
• 2. Digitální měna
• 3. Koncentrace kapitálu
• 4. Robotizace a nové zdroje energie
• 5. Zvýšený důraz na životní prostředí
• 6. Tvorba nových netradičních pracovních příležitostí
• 7. Řízení státu a vyhledávání talentů

Musíme vyjít ze stejného základu. Expandovat dál v prostoru již nelze, další prostor již neexistuje ani v čase, protože vytvořený dluh generuje větší úrok, než je potřebný růst hodnot, a to centrální banky stanovují úrok FED 0,00 až 0,25%, v případě ČNB 0,25%.

Například:
Úroveň dluhu čínské ekonomiky podle MMF, Světové banky, institutu mezinárodních financí, překročila 300% HDP. To je srovnatelné s ukazateli Spojených států a Evropské unie (eurozóny), ale v Číně oficiální statistiky nezahrnují zadlužení tvořené stínovým bankovnictvím (vydávání půjček soukromými organizacemi, které nemají licence od čínské centrální banky). Odborníci naznačují, že skutečný dluh v čínské ekonomice je při zohlednění stínového bankovnictví zhruba dvakrát větší, to je na úrovni 600% HDP. Znamená to, že čínská ekonomika nafouknutá půjčkami, má ještě výraznější dluhový charakter než ekonomiky USA a státy EU.

V Číně se buduje babylonská věž z dluhů!

HOSPODÁŘSTVÍ SE MUSÍ RESTRUKTURALIZOVAT TAK ČI TAK!

Na prvním místě je uvědomění. Musíme si uvědomit, že svět již nelze budovat na hodnotách kapitalismu.

Když nemáme prostor, musíme si stanovit vlastní, který jsme schopni nějak ovlivnit. Typicky se musíme zaměřit na prostor, kde žijí lidé uznávající podobné hodnoty, zvyky a mají podobné potřeby. Vyplývá z toho, že Evropská unie nemá schopnost přežít, protože rozdíl v potřebách napříč Evropou je příliš velký.

Celý proces již začal odtrhnutím Británie od Evropské unie. Další region se stejnými hodnotami a potřebami je Španělsko, Itálie a energeticky neoddělitelná Francie a západní část Německa. Další typický region je Polsko, část Východního Německa a Pobaltské země. Skandinávie tvoří jeden celek se svým typickým designem a společenským životem.

Nás ovšem zajímá region ovlivňující naše prostředí. Jednotlivé regiony se můžou formovat postupně a na samotném začátku působit jako samostatné celky. Pro dosažení cílů je výhodné mít regiony s počtem okolo 50 milionů obyvatel. Když máte obec příliš malou, lokomotivu v ní nepostavíte, a naopak, když je region příliš velký, tak se na ničem nedomluvíte. Vše je dáno jinými potřebami. Zároveň zůstane řada programů, na které bude padesáti-miliónový region malý, a bude i nadále výhodná spolupráce mezi regiony.

Náš typický region je CENTRÁLNÍ EVROPA.

Česká Republika, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko a k této zóně průmyslově neoddělitelné Bavorsko, případně jiné okolní země.

Každý takový region se musí vyrovnat s kolabující globální strukturou. Zde je velký rozpor v pohledu inkluzivního kapitalismu a v pohledu regionů samostatných celků.

ZÁKLADNÍ NEPODMÍNĚNÝ PŘÍJEM

Důležitým krokem je zabezpečit přechod na lokalizované hospodářství. V tomto bodě se shodujeme s teorií inkluzivního kapitalismu v potřebě vytvoření základního nepodmíněného příjmu. Zásadním rozdílem je fakt, že se nesmí jednat o jedinou platbu obyvatelstvu, tak jak to popisuje konkurenční projekt.

Základní nepodmíněný příjem je nový pohled na to, jak přerozdělovat veřejné finanční prostředky. V konečném důsledku se nejedná o přidání peněz do stávajícího systému, jako jsou důchody a různé další sociální výpomoci. Struktura zaměstnanosti se v průběhu desetiletí změnila natolik, že sektor zemědělský a průmyslový již nepředstavují největší zaměstnavatele. Moderní svět se změnil a na to je třeba reagovat novými způsoby přerozdělování peněz. Zároveň celý systém musí být spravedlivější a srozumitelnější i v době krize, jakou prožíváme dnes.

(pokračování příště)