Julius Fučík k odkazu vlastenky Boženy Němcové

Spojoval je boj za ideály sociálně spravedlivé společnosti. Spojovalo je i úsilí o osvobození člověka z měšťáckých pout. A v neposlední řadě je spojovalo i určité rebelství v temných dobách nesvobody a krize českého národa. Božena Němcová za bachovského absolutismu, Julius Fučík za nacistického protektorátního temna. A přeci jejich odvaha žít otevřeně, svobodně a plně, i v dobách odnárodnění a spoutání, tryská na povrch světa jako ona živá voda.

Julius Fučík k odkazu vlastenky Boženy Němcové

Spojoval je boj za ideály sociálně spravedlivé společnosti. Spojovalo je i úsilí o osvobození člověka z měšťáckých pout.

A v neposlední řadě je spojovalo i určité rebelství v temných dobách nesvobody a krize českého národa.

Božena Němcová za bachovského absolutismu, Julius Fučík za nacistického protektorátního temna.

A přeci jejich odvaha žít otevřeně, svobodně a plně, i v dobách odnárodnění a spoutání, tryská na povrch světa jako ona živá voda.

Jako život sám ve své nejvlastnější podstatě, život prýštící zázračným pramenem touhy po štěstí.

Julius Fučík viděl v největší vlastence 19. století především ženu, která neměla potřebu konkurovat mužům. Nespatřoval feministku v dnešním slova smyslu, nýbrž ženu, jež se ze své přirozenosti a autentičnosti nejvíc toužila vymanit z oněch pout měšťáckých okovů.

Ženu toužící plně rozvinout své ženství. Ženu hledající harmonii. Ideál harmonického soužití mezi lidmi, daný rovností raně křesťanskou a raně socialistickou, nebyl dodnes překonán žádným jiným společenským paradigmatem, ba stává se - zvláště nyní - znovu aktuálnějším, snad ještě víc než kdy jindy...

Julius Fučík nazval literární stať o Boženě Němcové přívlastkem BOJUJÍCÍ. Nemýlil se. Česká vlastenka statečně bojovala za lidskou důstojnost druhých, za bytostné právo na emancipaci neprivilegovaných vrstev. Činila tak pevně a rozhodně, ač ona sama musela, pod tíhou pomluv a finančních poměrů, nejednou obětovat důstojnost vlastní. Častokrát byla zrazena a podvedena.

Nikdy však Božena Němcová nezradila svůj ideál bratrství, kolektivní ideál lidství a vlastní hluboké přesvědčení o sociální spravedlnosti. Nikdy se nezpronevěřila svému národu a své touze po lásce. Nikdy neopustila národní myšlení a nikdy nevzdala sen o solidárním společenství, jemuž věřila a v nějž bytostně doufala.

Vždyť i dějiny naší kultury, literatury a řeči jsou dějinami vlasteneckých levicových idejí. A jak ostatně přiznává i sám profesor Masaryk, pohyb dějin se uskutečňuje ve své přirozenosti a životadárnosti směrem k levicovému cítění a k socialismu. I skutečná svoboda, je-li svobodou ve své podstatě, vychází z čistoty harmonických vztahů a ze sociálního smíru mezi lidmi. Lidmi vzájemně se milujícími a sobě si rovnými.

Návrat k trvalým hodnotám vlasteneckého a tradičně konzervativního socialismu tak osobně považuji za největší průsečík, kterým oba zmiňovaní velikáni literatury, tvůrci kultury emancipujícího se člověka, promlouvají k dnešku.

A promlouvají hlasem stále živým a hlasem nanejvýš pravdivým. Vždyť skutečné umění pramení ze života a do života zpět znovu ústí...

A právě tím jej činí, tak jako řeka poznání, životem naplněným!

Mgr. Marek Adam 1. místopředseda Aliance národních sil - České mírové fórum